Zobrazit on line
OnePage

STAVÍME ŠKOLU V INDII

INDICKÉ ZPRÁVY 

 

Nehra, Madhubani, Madhia, Nepál | BOHEMIAN RHAPSODY | #5

 

„Co by byla Evropa bez Krista.“
Mahátma Gándhí

 
 
 
 
 

Naši milí v Čechách, dnes už opět mohu použít množné číslo, protože před pár dny mi dorazila výrazná posila. Dny nabraly úplně jiné obrátky, práce se upravila pro nové odpočaté posily. Dorazili čtyři: můj brácha Ondřej, bratranci Jenda a Dan a k tomu přibrali ještě kamaráda Pavla. Nastoupili tedy další tři manažeři – technici a Pavel doplňuje stav coby lékař. Tedy, vlastně takový RODINNÝ VÝLET s doktorem :o). Po chvilkovém rozhlížení jsme naplánovali práci. Díky této návštěvě moc nestíhám psát zprávy a toto je asi poslední dopis psaný ze školy. Samozřejmě mám ještě v plánu napsat reportáž z našich dní, až opustíme školu. Mělo by to být ve čtvrtek brzo ráno (dnes je úterý). Plánujeme se podívat do Varanasi a Dehradunu. A určitě dostanete poslední dopis napsaný již z pohodlí mého obývacího pokoje vonící skutečnou dobrou kávou. Nicméně vypadá to, že dva měsíce  utekly jak voda a já se pomalu přenastavuji a těším na evropský standard.
Boží přítomnost mne stále provází, a tak se s vámi ještě podělím o jednu radost. Díky těmto zprávám posílaným také v angličtině mne minulý týden přišel email od lidí, které jsem nikdy neviděla. Byl z New Yorku z Long Islandu. Do tamního sboru se tyto zprávy dostaly, a tak se rozhodli je ve sboru v neděli přečíst a modlit se za mne i za práci ve škole. Takovéto zprávy spolu s vašimi povzbuzeními, SMSkami i telefony mne ujišťují o soudržnosti Boží rodiny a o tom, že Pán Bůh ví…
Dnes to asi bude hodně obrazové s méně texty, jak pánové přijeli, tak to nějak rychle běží, ale pokusím se fotografiemi a komentáři zdokumentovat vše, do čeho jsme se pustili.

09.04.2019

Střípky událostí a postřehů

Nový školní rok začal vyhlášením nejlepších deseti žáků senior school a nejlepších deseti na junior school.

 

Příjezd kluků začal setkáním s Jagou. Už ho znáte, místní všeuměl a můj domácí. Beseda byla nad tím, zda když dostane do ruky stavební náčrt, bude schopen nacenit stavbu a sehnat lidi, kteří by ji za jeho dozoru postavili. Zatím jsme ve stádiu hledání cest jak rozšířit internát. Také potřebujeme, aby vyrobil mříž na odtok k novým umývárnám.

V neděli jsme vyjeli všichni do Madhie. Je to Sahniho rodiště a několik chlapců z internátu pochází z této vesničky na hranici s Nepálem. Je tu malý sboreček. Zúčastnili jsme se nedělní bohoslužby. Byli jsme srdečně přijati a pozváni do rodiny kazatele na oběd.

 

"Cizinec je našinec" - no a nakonec přece jen ten Nepál. Tentokrát to vyšlo, ale bylo to cestou necestou. Na hranici jsme nahlásili, že se vrátíme do 3 hodin. Což znamená, jak řekl Sahni, že nejpozději do šesti hodin musíme být zpět. V první vesnici se k nám všichni seběhli a začali pozorovat podivnou skvadru pěti bělochů a tří Indů. Část posádky mohla napsat na svůj seznam navštívených zemí poprvé Nepál.

 
 
 
 
 
 
 
 
 

Bohemian Rhapsody v Indii

Nastalo pondělí, první opravdu pracovní den po příjezdu posil z Čech. Celá skupina bydlí v hotelu v Madhubani a každé ráno přijíždí autem do školy. Ráno jsme si pochvalovali, že Jaga splnil úkol a na dvoře nás již čekala fůra cihel. Ovšem kvůli písku a cementu jsme museli pana majitele stavebnin trochu pohonit. A to až tak, že Dan  sedl na motorku a dojel tam, abychom dali najevo, že naše telefonáty, že cement a písek opravdu potřebuje co nejdříve, jsou míněny vážně. Dopoledne Pavel navlékl své doktorské oblečení, nasadil fonendoskop a začal prohlížet  jednoho žáčka za druhým. Hlavně kontroloval uzliny, poslechl si je a nakoukl do krku. Opakoval se problém u několika žáků se zvětšenými uzlinami, u jednoho bronchitida. Vždy se napíše jméno žáka, který má nějaký problém a pak Sahni mluví s rodiči, aby zašli k lékaři. Před dvěma roky toto již Pavel absolvoval a díky tomu dostali rodiče včas podnět, aby věci řešili. Mezitím se Ondra s Danem pustili do jednodušších prací. Spravili nástěnku a připravili díru pro vlajkový stožár. Jenda zatím s pásmem a laserovým měřičem obcházel školu a hledal možnosti přístavby školy, tak aby mohl být přesunut a zvětšen internát. Tím by i škole vznikly prostory navíc, které potřebuje, protože by se daly k tomuto účelu využít právě pokoje, kde je internát je nyní. Pro děti na internátě bychom potřebovali tak 3 až 4 nové pokoje. Chtěli bychom mít větší shromažďovací místnost, kde by se dalo promítat, scházet ve větší skupině cca 50-60 dětí a nebo ji využít na nedělní internátní bohoslužby. Zároveň myslíme na to, aby se vytvořilo zázemí pro lidi, kteří sem přijedou ze zahraničí na nějakou misijní výpomoc.
V jednu hodinu odpoledne, když skončila škola, jsme vyjeli na oběd. Když jsme se vrátili, cement a písek byly přesně tam, kde jsme je chtěli mít, a tak se pánové dali do práce. Pod kohoutky v naší nové umývárně je potřeba vybetonovat koryto k odtoku vody. Nejprve to začalo rozcvičkou – dorovnání cihel. Do řetězu se zapojili malí kluci z internátu, a tak se neskladná kupa cihel rychle přemístila do úhledného komínku. Za školou starým způsobem pánové na igelitu míchali beton a koryto se pomalu začalo rýsovat. Na jeho dodělání  jsme měli následující den dopoledne. Ve úterý potřebujeme mít hotovo, protože nás před čtvrtečním odjezdem čeká několik návštěv, dořešení několika organizačních věcí ohledně školy a balení. Balení bude spíše můj problém. Posbírat vše, co za ty dva měsíce někde leží, dotáhnout nějaké věci a také tu zanechat pěkně zabalené to, co by mohli služebníci, kteří přijdou po mne, upotřebit. Neloučím se s Vámi zcela, ale je mi jasné, že tyto řádky, které teď čtete jsou poslední psané na půdě školy. Naše cesta ve čtvrtek vede autem do Patny a pak asi 9 hodin vlakem do Varanasi. Máme lůžkovou 3. třídu. Tedy vstříc další indické zkušenosti. Z Varanasi se musíme znovu dostat zpět do Patny, odkud nám letí letadlo do Dehradúnu. Tak tedy na shledanou z některých těchto míst.

Seznamte se

Ram Lakhan (zleva) a Manoj Jha  jsou naši řidiči školních autobusů. Ráno každý autobus ve dvou kolech sváží děti z okolních vesnic a odpoledne po škole je zase odveze domů. Jsou mistry v narovnání počtu dětí do autobusku. Ale to je ostatně indický standard.

 
Máme nového žáka do školy i na internát. Právě dorazil. Jmenuje se Ashish (což v hindi znamená požehnaný), je mu devět roků, jeho táta je pastorem. Je z Rajnagaru a má čtyři sestry a jednoho bratra. Rád hraje kriket a fotbat, jako ostatně většina indických kluků. Můžete na něho na svých modlitbách vzpomenout, aby se dobře zabydlel a nestýskalo se mu.
 
Tak tady se můžete seznámit kdo je kdo. Moji společníci na poslední dny v Indii. Můj brách Ondřej, v Čechách je podnikatelem, obchoduje se sáčky do vysavačů. Bohužel, zjistil, že v tomto oboru by v Indii neprorazil. Vysavače tu nepoužívají. Nicméně se dokáže postavit ke každé práci, takže přidělává nástěnku, betonuje, kope, prostě co je potřeba. Ondra má rád dobrý kafe, ale tady v Indii na Illy bohužel nenarazíte.
 
Jenda a Dan, naši o něco starší bratranci. Když jsme byli jako děti, hodně jsme spolu trávili čas. Teď když je příležitost, vychutnáváme si společné chvíle, a zjišťujeme, že nám to jde stejně dohromady, jako když jsme byli malí. Jenda je takovým motorem myšlenky rozšíření internátu. Jako stavař vymýšlí, dává podněty, dokáže pro to získat svůj sbor. Vlastně on byl první, kdo mi navrhl, zda nechci na nějaký ten měsíc do Indie.
Dan má hodně zkušeností s misijními výjezdy do celého světa. Jeho srdce hoří pro misii. Stará o naše letenky, je dobrým průvodcem. Ondra na této cestě říká: " já se nemusím starat, Dan je taková moje máma". Děda nás všech se jmenoval Emil. Měl kromě široké postavy také široké srdce a byl mimo jiné velký dobrodruh, vtipálek a vypravěč. Myslím, že jeho geny se nezapřou ani v jednom z nás. Určitě má radost, když nás tak z věčnosti pozoruje a vidí pohromadě.
 
A konečně Pavel. Pavel je lékař, má svou soukromou praxi v Jaroměři. Často jezdí s Jendou na výpravy po světě, začalo to potápěním a došlo to až k misijním výjezdům. Pavel je ve škole již podruhé a vždy prohlídne všechny děti, případně vyškolí učitele v první pomoci. Ale kromě doktořiny umí vzít i za obyčejnou práci. A tak spolu s námi betonuje a řeší zdařile technické věci. Jeho velkým koníčkem mimo jiné je pěstování vína. A tak v Jaroměři ve východních Čechách můžete narazit na jeho terasy, na kterých se pne 150 hlav vinné révy i na malý vinný sklípek. Víno se naučil dělat sám.
 
Toto je Ramakant, dělá nám řidiče po tu dobu, co jsou tu kluci. Ráno je vyzvedne v hotelu a večer je zase do Madhubani odveze. Výborně zvládá indické cesty necesty. Jeho služba skončí ve čtvrtek, kdy nás odveze do Patny na vlak. Jeho syn Satyam je žákem naší školy.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Prosba o modlitby:
Poslední dny tak trochu bojujeme o své zdraví. Ať už je to nachlazení s teplotami a nebo obvyklé zažívací problémy. Střídavě většina z nás tím prochází, někdy opakovaně. Modlete se za naše zdraví a sílu dotáhnout do konce to, co udělat máme. Ke konci týdne se chystáme cestovat a pomalu se den ode dne přibližovat k Dillí, odkud odlétáme domů. Modlete se, prosím, za ochranu po cestě, dobrá spojení mezi městy, abychom se včas vždy dostali na letiště. Děkujeme.
 

Napište mi, potěší nás to.
email: ja.macish@gmail.com nebo What's App: +420 604 535 776

Nechcete již nadále odebírat tyto e-maily?
To je v pořádku. Odhlásit se můžete zde

facebook

Stavíme školu v Indii                     CB Praha 13                   CB Náchod                       CB Litomyšl